Ráno budicek 5:30, ale co myslíte… ano správně, nechce se mi z vyhřátého quiltu ven.
Nějak se vymotám asi v 5:50, rychle to pobalím, k snídani tyčinku a v 6:30 už štráduju směr hot springs. Už se těším na koupačku.
Na místo dorazím někdy po deváté, už je celkem horko, ale shazuju svršky a hledám si koupátko. Naštěstí je tu jenom pár lidí a většina bazenků je volná.
Je to boží. Teplota je taková teplejší vana. Rochním se asi hodinu.
Pak se tak lehce, aby se neřeklo opláchnu v tý ledový řece (odhadem 25 stupnu - co já na tý Sierra budu dělat fakt nevím) a jdu vařit polévku. Nějakej ramen - Gold. Gold znamená, že ten pytlíček není sušenej, ale tekutá sojovka a olej. Super mňamka.
Před jedenáctou vyrážím dál. Je to tak mírně do kopce, ale brutální vedro. Roste ve mně přesvědčení, že zdechnu.
Vzduch se tetelí a nejhorší je, že mi dochází ty kouzelný elektrolyty. Takže mám pořád žízeň, ale pití vody nepomáhá. Zkoumám Farout. Kousek přede mnou je nějaká Mojave přehrada a když koukám na comments čtu, že za další asi 3 majle je silnice a když člověk zavolá na nějaký číslo, tak přijede pavouk a odveze ho do Joshua inn beer baru (pivo,voda, dobití cajků a možná i burger, když to klapne). Není co řešit. Teď se ještě dostat k tý silnici.
Po 2 mílích cca přecházím říčku, filtruju vodu, asi litr vypiju a najednou je o 45 minut později. Normálně jsem během pití ( rozuměj, ležím na zádech, v puse mám filtr nasazenej na dirty bag a sosám vodu) usnul.
Proberu se značně bolavej. Usnul jsem v takový super poloze s hlavou na batohu. Balím a ploužím se zbývající míli. Vedro nepovolilo, ale dokážu to. Volám na číslo a milá paní říká: There will be someone in 5 minutes. OMG … Pivo, voda, klimatizace.
Alan přisviští fakt do 5 minut. Cestou se mohutně vyhýbáme obrovskýmu chřestýši, co se plazí přes silnici, ale asi to neklaplo. Špatnej den pro chřestýše.
Joshua inn je plnej hikerů. Nebyl jsem sám, co umíral vedrem. Dávám si pivo, vodu, colu a chci burger, ale že prý jsem sám a kvůli jednomu nebudou roztápět gril. Hmmm. Škoda.
Tak si dávám znovu colu. ALE, přicházejí další alegorické vozy a ty také chtějí burger. Situace se mění a hurá … my vám ty burgery teda uděláme. Jupí.
Po 3 hodinách napapanej, napitej (ale stále neúspěšnej co se týče elektrolytů - vyprodáno) jsem zpět na trailu. Vedro hodně povolilo, ale už mám jen cca 2 hodiny světla. Nevadí, v tom vedru bych jít stejně nemohl a teď prostě ujdu co ujdu.
Kolem půl sedmé dorážím k vodě a je tu spoustu míst na stany - už jich tu pár je. Neváham. Stavím stan, filtruju vodu a užívám si hezkej večer. Je krásně teplo.
Kolem mě je spoustu křoví a jakmile se sešeří vše ožívá spoustou zvuků. Nejdříve kolibříci (to už známe, naštvanej mega čmelák), pak spoustu ruznýho šustění, škrabkání, cvrkotání, pištění, mlaskání, pískání … no, je tu živo. Doufám, že to všechno zůstane hezky pěkně venku.
Update: právě se z dálky ozvala asi lokomotiva (předpokládám, že loď ⛵ tu asi někde schovanou nemaj). To jsem zvědavěj co ještě přijde za zvuky.
33km (celkem 515km)
Napište komentář